Jsme formováni zážitky a zkušenostmi, které ovlivňují naše jednání, chování a reakce v budoucím životě. Jenže většinu našich zážitků, podle kterých se dnes rozhodujeme, jsme převzali od rodičů do věku 6 až 7 let. „Přece, když to dělá mamka nebo taťka, musí to být správně, ne?“

Dítě se rodí jako „tabula rasa“ – mluví o tom Platon, Aristoteles, cituje je i Tomáš Akvinský. Znamená to: „ nepopsaný list“, nebo že se dítě rodí jako „nepopsaná deska“. Vše, co se dítěti vpisuje do paměti v době těhotenství a v prvních pár letech, ovlivňuje jeho rozhodování a dospělý život.

Jenže dospějeme, získáme životní zkušenosti a mohli bychom se rozhodovat jinak, podle vlastní zkušenosti, nikoli vzorce získaného od rodičů. Jenže to nejde… máme své nevědomé vzorce chování, které se jen těžko opouštějí. I s tím, Vám můžu při tzv. odbloku pomoci.

Jak říká Zdeňka Jordánová – naši rodiče mají jen tři povinnosti ke svým dětem:

• Stvořit fyzické tělo,

• Postarat se o potomka, dokud toho není schopen sám,

• Ukázat vlastním životem, jak se má žít.

Žádnou další povinnost rodič vůči svému potomkovi nemá.

A víte, kolik povinností má potomek vůči rodičům? ŽÁDNÉ!!!

Je jen společenskou dohodou dáno, že se má postarat. Ale postarat se musíme každý sám. Je to těžké přijmout?

Je čas, mít se hezky a přestat se trápit… Protože ten, kdo se o sebe postará – ve všech směrech, které si dokážete představit – se ničeho nebojí, protože ví, že se má na koho spolehnout. NA SEBE.

Když něco, nebo někoho nemůžeme vystát, máme jen dvě možnosti – zkusit pochopit, proč mě to dráždí a změnit svůj pohled na danou věc, nebo to celé prostě jen přijmout.

Myslíte, že to nejde? Jde a já jsem toho živým důkazem.