Jsem člověk, který se narodil s touhou vědět: “Jak to je, jak to máme a proč?” 

S hlubokým vědomím, že vím více, než si dovolím vědět, jsem se nesměle projevovala rodičům, kteří to úplně nechápali, často žasli a také mě zrazovali…

Jako puberťák jsem přečetla učení Kabaly, Bhágavat ghíty, Starý i Nový zákon a… na nic nepřišla, nic mi vlastně nedávalo smysl a nepasovalo do toho, co si myslím, nebo cítím.

A pak nastalo mé “materiální a velmi úspěšné období”, kdy jsem tohle vše odsunula pod úroveň mého vnímání – pracovala jsem jako tisková mluvčí významné pojišťovny, jako markeťák pro střední a východní Evropu v jedné významné potravinářské společnosti. Byla jsem materiálně velmi úspěšná.

Po narození syna jsem věděla, že v Praze, kde se odehrávaly mé úspěšné byznysové hry, být už nechci. Návrat domů – do Plzně, byl náročný. A přesto jsem byla zase úspěšná – věnovala jsem se politickému marketingu a působila na regionální i celostátní úrovni.

“Jednoho rána se vzbudíte a víte, že tohle už dělat nemůžete, nevíte, co vás uživí a co bude dál… A tak dělám to, co mě baví a dává mi smysl!”