Mateřská láska může být i noční můrou
Je mladá, štíhlá a opravdu pěkná žena (25 let). Užívá antidepresiva, trpí úzkostmi, špatně spí…
Dokončuje vysokou školu a v průběhu našeho setkávání jí odmítnou diplomovou práci, což vede k tomu, že to vzdá… nechce jí psát znovu, nechce už na tu školu ani myslet, nechce se znovu rok trápit. A tady nastává zlom…
Obývá byt, který patří její matce, která k ní chodí „jako domů“, když už tam je, tak jí přerovnává šuplíky apod.
Maminka je z jejího rozhodnutí nedodělat vysokou školu v pravdě „na mrtvici“. Neustále jí volá, nutí jí do psaní diplomky, kontroluje, kolik hodin denně se učí, co jedla a kdy, zda byla nakoupit a co si koupila, jestli byla na brigádě, zda šla na procházku….
Vyhledala mě, protože si sama se sebou neví rady – už nechce jíst prášky, po kterých si nepřipadá být sama sebou, chce se vyspat a prostě se cítit lépe.
Protože je poměrně komunikativní, sdílí se mnou mnoho důležitých věcí, i když si to neuvědomuje: mamka jí vydírá stylem „bydlíš v mém bytě, takže já rozhodnu o tom, co je pro tebe správné“, „když mi takhle odporuješ, asi jsem byla špatná matka a měli jste vyrůstat s tátou“, „máš mě vůbec ráda, když se mnou takhle mluvíš?“.
Klientka je velmi slušně vychované děvče a odporuje své matce v mezích slušnosti – ale citové vydírání své maminky snáší velmi špatně.
Zjišťujeme, že studuje, protože rodiče chtěli, pracuje, aby nebyla nikomu neobtíž, neodporuje a mlčí, aby nezraňovala mamku… Vždy, když nežijeme podle sebe, ale podle představ druhých, jdeme proti sobě a přichází velmi často úzkost.
Tu popisuje už v době, kdy se rodiče rozvedli – bylo jí cca 15 let. Hlavně nechtěla – už takhle dost zhroucenou mamku – zatěžovat. A tak ta „hodná holka“ je hodná směrem ke kdekomu, jen ne k sobě!
Už to ví, už si buduje svůj život a já jí moc držím palce! Už se naučila, že nemusí zvednout telefon mamince 3x za den, že není v jejím věku povinna referovat, co dělá, kolikrát, s kým a kde.
Ona tu „vejšku“ vystuduje, ale takovou, která jí bude bavit, nebude z ní mít žaludeční vřed a hlavně – tehdy, až sama bude chtít.