Znali se mnoho let (rozuměj více než 25), měli se rádi a občas spolu strávili noc – tedy z jejího pohledu. Těžko říci, jak to cítil on. Tu se potkali v Praze, tu v Ústí nad Labem, tu v Dublinu… Naráželi na sebe i na těch nejnepravděpodobnějších místech.

Vlastně s tím setkáváním „nebyla dobrá,“ měla pocit, že ho zneužívá, jen když ona sama chce nebo potřebuje. Pocit viny, který po každém setkání zažívala byl intenzivnější, než radost ze setkání s ním.

Pak se rozhodla řešit své závislosti a posedlosti a zjistila, že její závislostí je „muž ve středních letech“.  Vlastně ne on, ale jeho přítomnost v jejím životě.

Pochopila, proč se necítí dobře po setkání s ním – celou tu dobu zneužívala jeho náklonnost, přítomnost, pozornost, soucit i empatii.

Po terapii už ho nepotkává náhodně, jen když chce, a hlavně – už ne pro sex.